RECENZE: Provokace s Erbenovou Kyticí vyšla

Ve dvou dnech po sobě představili v hradeckém Klicperově divadle premiéry, které jsou protikladnými póly první české scény.

Jiří P. Kříž

Po možná až zbytečně příliš razantní crazy komedii Bez bab! Jana Sklenáře vrátil se režisér Karel Brožek k látce, která od vydání v polovině 19. století dráždí a provokuje vlastence i avantgardu. Přinesl Kytici Karla Jaromíra Erbena. Nastudoval ji u Klicperů už před dvaceti lety, a nyní, v čase, kdy se jeho tvůrčí dráha s neúprosně se blížící osmdesátkou pomalu uzavírá - s příkořími a bez vděku doslova přes noc mu „nová doba“ sebrala kladenský loutkářský Lampion a vyhnala ho do polských Katovic - jako by do Kytice chtěl vložit další drobnolistý kvítek vlastní životní zkušenosti.

Zatímco chlapi juchali Bez bab! v Besedě a na první Sklenářovu režii přijeli i kritici, Brožka jako by podcenili. Jak se ale ukázalo - k vlastní škodě, protože s Kyticí se ke Klicperům vrátila nejenom křehkost dávného sebrání balad pramenících v lidových vyprávěnkách a Erbenem jako zářivá hvězda na nebeskou báň vyzdvižená, ale také scénická poezie. Šest hereček: Martina Eliášová, Zora Valchařová-Poulová, Marta Zaoralová, Helena Plecháčková, Natálie Holíková a Marie Poulová v bělostných šatech, někdy podle míry smutku doplněných tmavším lemem. Jen postavy stařen Martiny Eliášové v černém. Ve šťastnějších koncích zdobné prvky - kytky. Na septet doplňuje dívky, panny, nevěsty, matky, babice a ježibaby v košatějších mužských figurách Miroslav Zavičár. Kostýmy Ivany Brádkové a scéna Jana Toboly s dominancí bílých tylových závěsů zdůrazňují křehkost a výsostnost Erbenovy poezie. Na zážitek ji povyšuje narativní, ale ve vyhrocených okamžicích dramatická hudba Dana Fikejze, klenoucí oblouk od dávných romantizujících inspirací Dvořáka či Fibicha až k soudobým harmoniím nevyhýbajícím se symfonické vtíravosti ani jak houslové éčko přepjaté expresi. Jedna z nejlepších hudeb roku, to mi věřte.

ODKAZ OBROZENÍ

Brožek pak v promyšlených kompozicích a za přispění choreografky Lucie Holánkové kombinoval v Kytici znalost práce v loutkovém divadle - rekvizity a masky - s bohatými zkušenostmi z režií i vlastní herecké práce v divadlech činoherních. Jeho Zlatý kolovrat, Štědrý večer, Holoubek, Vodník, Poklad a Svatební košile jsou opusy mistrovské. Zavičár požehnán mezi ženami zastupuje na jevišti lépe zlo než dobro, to první většinou ve spojení s Eliášovou. A odkaz Kytice našemu věku? Kdybychom jako lidé, kteří si vyprávěli starodávné pověsti, uměli lépe trestat viny, určit míru odplaty, hledat spravedlnost, vážit si světlých dnů, povýšit etiku na životní princip, žilo by se nám lépe. Ano, i bychom byli lepší.

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Karel Jaromír Erben: Kytice. Scénář a režie Karel Brožek, dramaturgie Jana Slouková, scéna Jan Tobola, kostýmy Ivana Brádková, hudba Dan Fikejz, choreografie Lucie Holánková. Premiéra 11. října, psáno z reprízy 15. října 2014.

Hodnocení 90%

Právo, 21.10.2014