RECENZE: Lotři na kraji města

Královéhradecká inscenace Fligny, koks a kutilové je ukrutně vtipná podívaná. Vtipná je díky textu fran­couzského dramatika Mohameda Rouabhiho a hravému překladu Jana Tošovského (který mi například připomněl něžnou nadávku z dětství - ichtyl), podívanou vytváří režisér Jan Frič společně se scénografem Nikolou Tem­pírem. Možná je nadnesené tvrdit, že se sešel tým snů, ale dvě hodiny stráve­né v Klicperově divadle byly příjemné. A to i přesto, že pokud by chtěl někdo odvyprávět, o čem to bylo, tak strohá odpověď by zněla: o ničem, ta vstřícnější zní: o partě zlodějíč­ků, kteří se připravují na lup století a samozřejmě nechybí i malá love story.

Důležitější totiž je, jak je to vyprávěno a jak přeneseno na jeviště. Neschopní, ukecaní pobertové jsou výrazné, roz­manité i roztodivné postavičky, které se utápí ve svých nicotných problé­mech se sexem (a homosexualitou), básnickým střevem, židovskou matkou, drogami, labilní psychikou… A Jan Frič si s takovýmto textem napěchovaným absurdnostmi, potrhlostmi a vulgaris­my umí hrát. Rozvíjí ztřeštěné situace do působivých, ještě ztřeštěnějších obrazů, hýří barvami, živými hudební­ mi vstupy posiluje dojem “béčkovosti” (či spíše “céčkovosti”) díla, jež je na toto označení hrdé. Které staví na tom, že bude šílené, parodické, rozjuchané i trapné, protože si to může dovolit - je totiž vybudováno precizně, kameny, které do sebe většinou zapadají.

Ironii a bláznivost posilují kostýmy Vladimíry Fomínové - kožené hadry, teplákovky a sluneční brýle gangsterů vyvažují a oživují paruky a příčesky, zářivé oblečky jediné ženské postavy, sexy Pamely (nepočítáme-li “okrajové” ženy, jako je Matka a mrtvola na začát­ku, ztvárněné mužskými herci). Nikola Tempír vystavěl na jevišti komplex zavšivených špeluněk z francouzského předměstí, kde nad arabským bistrem s kebabem bydlí židovská rodinka, milenci si dávají sraz na střeše, kde ční stožáry elektrického vedení a jako dovršení této dovádivosti na jeviště občas přijede torzo auta. Pokud se divák nenechá unášet zkoumáním kaž­dého detailu “naoko realistické” scény, může se opět nechat okouzlovat některými hradeckými herci - především výrazně pěvecky a komediálně nada­nou Pavlínou Štorkovou v roli servírky Pamely či Jiřím Zapletalem jako kápem Sergiem a Jakubem Tvrdíkem v roli Joa, jenž je více než penězi posedlý svým přirozením.

Diváci Klicperova divadla jsou zvykli především na komedie Davida Drábka, které jsou přívětivější i ke konvenčním vnímatelům (či těm, kteří očekávají jazykově vytříbené inscenace s poselstvím). Taková inscenace Fligny, koks a kutilové není, nabízí “pouze” hravou drsnost a drsnou hravost, roz­ptýlení. Je však dobře, že v Hradci umí riskovat a diváky pokoušet i pohoršovat.

LENKA DOMBROVSKÁ, Divadelní noviny - 6. 1. 2015

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Mohamed Rouabhi: Fligng, koks a kutilové. Překlad Jan Tošovský. Režie Jan Frič, dramaturgie Jana Slouková, scéna Nikola Tempír, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 12. prosince 2014.