RECENZE: Film má Hoffmana, divadlo Martinu Novákovou

Adaptace slavných filmů na jevišti bývají sice divácky vděčné, protože jde o jistotu, že publikum uvidí, co zná, ale sám to beru jako dramaturgickou nouzi. Pravidlo potvrzují výjimky, Morávkovi Světáci či dejvický Muž bez minulosti. Hradeckému Absolventovi, jehož ve studiu Beseda Klicperova divadla narychlo, snad za šestnáct zkoušek, nastudovala v Hradci zatím neznámá režisérka Tereza Karpianus, však po sobotní premiéře musím dělat advokáta. I když se „divadelní adaptace Terryho Johnsona podle novely Charlese Webba a filmového scénáře Caldera Willinghama a Bucka Henryho na základě zvláštní dohody se společností Studiocanal“ snadno uhájí sama díky stylu, muzice a hlavně hercům vedeným k naprosté bezprostřednosti, že notorický známý filmový obraz mladičkého Dustina Hoffmana a Anne Bancroftové z roku 1967 vůbec nepřekáží.

Režisérka se scénografem Janem Štěpánkem posunuli atmosféru i design 60. let o dekádu později, přízračné vstupy Miroslava Zavičára jako recepčního či striptérky dávají tušit odér dekadentní perverze dalšího veledíla s Hoffmanem, a to Půlnočního kovboje. Skladatel David Smečka přes všechna smluvní omezení stran hitů Simona a Garfunkela složil znamenitou psychedelickou koláž na téma The Sound of Silence a Mrs. Robinson, s jejichž notami si inspirovaně hraje jak děcko s Merkurem. Povědomé tóny, koberec a televize z nixonovských časů okamžitě vtáhnou do situace čerstvého absolventa vysoké školy s červeným diplomem Benjamina, jemuž „americký sen“ jeho rodičů se zdá být noční můrou. Režisérka krásně rozehrává další fenomén „americké rodiny“, zvlášť Zora Valchařová Poulová o něm v roli matky řekne minimem textu s nůžkami na plot či u psychiatra takřka vše.

Příběh je jasný - tápajícho citlivého Benjamina svede rodinná přítelkyně paní Robinsonová, ale on se zamiluje do její dcery Elaine.

Těžké to má Matěj Anděl, jehož postavě je jedenadvacet, ale scénář mu místy předepisuje zmatky šestnáctiletého, navzdory tomu, že dospívání i morálka do naší éry značně poskočily. Herec však zcela odzbrojí samozřejmou bezprostředností bez křeče a falše, jak v erotické nadsázce, tak při frackovitých námluvách.

Neokázalé „podehrávání“ a civilnost (při vší sedmdesátkové stylizovanosti) nesmírně sluší i Natálii Holíkové v roli Elaine, uhraje i veškerá úskalí lehce papírové bojovnice za rodinnou pravdu a správnou věc.

Velkovévodkyní inscenace je však „nadržená alkoholička“ paní Robinsonová, v níž seMartina Nováková od Žárlivosti dočkala důstojné role hodné jejího formátu. Vytvořila strhující portrét navenek nemilující stárnoucí ženy, znuděné, zahořklé a prolhané, která každý pokus o citové sblížení sráží ironií, za níž je neskutečná hloubka zklamání (i ze sebe), panika z osamělosti i ze ztráty grácie, krásy i mládí. Opilecká scéna s dcerou v pyžamu, která vrcholí zpěvem Simonova Mostu přes rozbouřené vody připravila premiérové obecenstvo málem o dech.

Absolvent
Klicperovo divadlo
70 %

Petr Mareček
editor MF DNES