RECENZE: Bez bab! Herecké divadlo, které strhne

První premiérou 130. sezony Klicperova divadla byla komedie Kutloch, kterou režisér Jan Sklenář překřtil na Bez bab!

Petr Mareček
editor MF DNES

Kdysi při zasvěcené debatě o literatuře u písku a malty pravil zedník, zarytý nečtenář: „Všechno dobré jednou zfilmují“. Film podle divadelní hry Kristofa Magnussona měl v Německu premiéru 2. října, hradecká inscenace Bez bab! aneb Kutloch v režii herce Jana Sklenáře v Klicperově divadle o týden později. Nevím, jak dopadl německý Männerhort, ale na Sklenářově verzi by se dávný kolega od míchačky bavil královsky. A jistě i sofistikovanější estéti, neboť režisér dobrý text rozsvítil do velkých čtyř příběhů, jež ještě sílí s přesně dávkovanou nadsázkou.

Komedií, v nichž se fóry neříkají, ale hrají, je málo. Sklenář, ač režisér debutant, přemýšlí herecky, své režijní gesto spíše jen občas hravě naznačuje, hlavně své čtyři herce vede po nejpřesnější cestě - po smyslu a příběhu.

Z textu, jenž pro něj byl „brilantní bakalářskou anekdotou pro čtyři herecké příležitosti“, vytáhl maximum a používá-li občas klipovitý rytmus, ví proč. A divák také. Ač ho může vyděsit přestřelená exprese při počátečních vstupech na scénu, strach je o aktéry i skládací gauč.

Tři muži, vlastně tři oběti sobotních velkonákupů svých manželek, se zašívají v kotelně nákupního centra Paradaj, až je objeví odhodlaný hasič, stejný chudák jako kumpáni. Traumata z nákupů si sdělují se stejnou osudovostí jako veteráni z pláže Omaha, což podtrhuje sugestivní světlo. Každý ženatý pro ně najde soucit a pochopení.

Chlapecký ajťák ze spořitelny Eroll si své chlapáctví potvrzuje Hemingwayem, manažer Lars je robustní ztělesnění samce z internetových seznamek, hasič Mario zastupuje romantika s delším vedením. Jen stárnoucí pilot Helmut, strůjce celé zašívárny, působí moudře a vyrovnaně, leč všechno, jak káže zákon současných komedií, bývá jinak. Herecký kvartet Josef Čepelka, Filip Richtermoc, Vojtěch Dvořák a František Staněk oblékl své figury jak lakýrky od Bati, v obdivuhodné souhře a nasazení. A nadsázky.

Mohla by to být moralita o neschopnosti komunikace mezi pohlavími, o zbytečně ukrývaných traumatech rozbolavělého mužství za fasády světáckých lamželez, ale na to je hra i výklad rafinovanější. Jak blízko je od zachránců včel z Drábkových Akvabel k Magnussonovu pájení řetězu z pivních víček pro Guinessovu knihu rekordů!

Výklad umocňují i sugestivní torza rockové klasiky i vlezlých slevových hlášení z „chrámu konzumu“ či mužný hip hop, pod čímž vším je podepsán David Smečka. Dotaženost je vskutku skvostná, včetně fotografií ze skutečných obchoďáků a programu-plakátu a la Hollywood. Sklenářovi dobře posloužily groteska i převlekový vaudeville, ad absurdum dohnaný odtrženým knírem. Když je potřeba, hrdina v záchvěvu dlouho tutlaného zoufalství padá jak král Lear na kolena, čímž ale nahraje na další skvělý gag. Hraje se herecké divadlo staré, snad i sovákovské školy.

I konec s katarzí je filmový, s přidaným neilarmstrongovským „prvním krokem pro lidstvo“, jejž režisér rozehrává do skutečné velkoleposti, jakou mu komorní Beseda dovolí.

Bez bab! aneb Kutloch, Klicperovo divadlo, 120 minut

80 %

MF DNES, 17. 10. 2014