Labutí jezero

„Jmenuju se Siegfried a dneska je mi 21. Půjdu se projít do lesa, k jezeru. Každý další krok bude znít v paměti průchodem, který jsem se nedal, ke dveřím, které jsem nikdy neotevřel, do růžové zahrady. Tak zní ozvěna mých slov ve vaší paměti. Proč ale rozviřovat prach na kulaté váze růžových lístků, to fakt nevím…“

Voda jako křišťál, co visí nad hlavami tanečníků v zámeckém sále. Rudá rtěnka, labutí pírko, kořeny vzpomínek. Odlesk zrcadla. Hlína. Černá a bílá. Bezesná noc. Minulost podobající se potopené katedrále. Princ Siegfried, přítel Beno, Královna matka, Rudovous, Odetta, Odilie a zakleté labutě, které se pod paprsky měsíce mění v přeludy dívek. To všechno jsou atributy velkého mýtu známého především díky baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, Valentina Petroviče Běgiče a Fedora Vasiljeviče Gelcera. Daleko blíže než k pohádce má ale tento mýtus k našim zasutým vzpomínkám, které se otevřou jak pandořina skřínka zvednutím opony…

Premiéra 14. prosince 2013. Hrajeme na hlavní scéně.
Délka představeni 2:00 s přestávkou.